Spirituál kvintet – Farao
D G D
*: Jen žhavý písek, žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl,
G D
pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil,
G C G D
ti lidé byli otroci, nad nimi karabáč stál,
Hmi A D
nad karabáčem velekněz a nade všemi král.
D
1. Říkali mu Farao a byl tak vysoko,
G A D
že nevrhal ani stín,
zato měl sýpky, sklepy, zlato
G A D
a lesklá těla otrokyň.
2. Říkali mu Farao, a ten když rukou hnul,
duněly bubny k obřadům,
tančily kněžky, hlavy padaly,
to aby nepad' jeho trůn.
D A D
R1: [: Svůj trůn měl Farao rád, měl rád, měl rád
A D
a nechtěl ho nikomu dát, to na žádnej pád. :]
3. Říkali mu Farao a musel všechno mít,
to víme z dávných knih,
jeho vojska by nikdo nepřehlíd',
kdyby šel týden kolem nich.
4. Říkali mu Farao a z knížat pozemských
ten nejmocnější byl,
až jeden člověk hlavu zdvih'
a jeho vůli se postavil.
5. Říkali mu Mojžíš a měl tu výhodu, že se nebál o svou moc,
svému lidu slíbil svobodu a k útěku zvolil noc.
R2: [: Měl Mojžíš svobodu rád, měl rád, měl rád
a nechtěl se svobody vzdát, to na žádnej pád. :]
6. Říkali mu Mojžíš a jako lodivod vedl k moři národ svůj,
za ním se vojsko dalo na pochod a Farao volal "stůj!"
7. Co udělal Mojžíš? Holí udeřil,
vlny se zvedly v mocný val,
na jednom břehu Mojžíš byl,
na druhém zuřil král.
R1:
*: Jen žhavý písek, žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl,
pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil,
ten příběh dávno odvál čas, jen krále neodvál,
kus Mojžíše je v každém z nás, tak jak to bude dál?
