Karel Plíhal – Vrána
E G#mi C#mi E
1. Byly časy, kdy i vrána tak nádherně zpívala,
A E F#mi H7
že vedle ní i ten slavík kníkal jako sele.
E G#mi C#mi E
Každé ráno před rozbřeskem hodila se do gala,
A E F# H7
nadechla se, odkašlala a spustila směle:
E G#mi C#mi E
R: Krá, krá, krásná je svoboda,
A E F#mi H7
sladká jak jahoda na lesní skalce.
E G#mi C#mi E
Krá, krá, krásně je na světě,
A E H7 E
když vítr nese tě tam a zas tam.
Krá, krá, krásná je svoboda,
hebká jak košile zručnýho tkalce.
Krá, krá, krásně je na světě,
když na své "Můžu?" si odpovím sám.
2. Zatím dole v mraveništi všichni tvrdě makají,
pro matičku, pro královnu pot se z nich jen leje.
Jen co vránu uslyšeli, šeptají si potají -
- nám tu hoří plán a tahle mrcha se nám směje, že prý:
R:
3. Královna se rozčílila, teda tohle ničí morálku,
ještě aby mravencům to začlo vrtat šiškou.
To nám ještě scházelo, když chystáme se na válku,
a vydala se pohovořit s loajální liškou.
4. Nyní je vám asi jasný, jak to s vránou dopadlo,
ten, kdo umí lítat, ještě nemusí být tabu.
Královně šlo o krk a tý lišce zase o žrádlo
a od tý doby vrány nejsou svými pány,
jenom občas v prudkém hněvu zazpívaj' si pro úlevu,
bez nároku na honorář:
Krá - krá!
