Karel Plíhal – Vločka
D A Hmi
1. Vločky jsou hvězdy, co nehasnou,
G D A D A D
když slunce vystrčí hlavu,
A Hmi
jedna z nich ležela před masnou
G D A D A D
uprostřed vzteklýho davu.
2. Bylo to minulou sobotu,
dostali hovězí přední,
ona koukala zoufale na botu,
která se zjevila před ní.
Bb Dmi
R: Dlouho se v rozpacích
Gmi7 G7
strojila v oblacích
A7 Bb7 A7
pro tuto sváteční chvíli.
Bb Dmi
Po vzoru básníků,
Gmi7 G7
za cenu zániku,
F Gmi7
letěla, aby svět
Ami7 Bb
byl aspoň na chvilku
D D/C D D/C D
nevinně bílý.
3. Pak řezník vytáhnul roletu,
nikdo si nevšiml asi
té vločky středního doletu
s náloží něhy a krásy.
4. Zmizela pod jednou z podrážek,
na vločkách jaksi se nelpí,
leda kdyby tak pronikla do drážek
nějaké Gottové LP.
R:
5. Nebuďme ke vločkám neteční,
to pro nás v bolestech tají,
aby nám v dutině lebeční
nezbylo jen, co kde mají.
