Karel Plíhal – Sopka
Dmi C Dmi 1. V každém je sopka, zdánlivě spící, F Gmi Dmi A před níž jsme zcela bezbranní, Dmi C Dmi občas nám doutná pod čepicí, F Gmi Dmi Ami Dmi to se jen vrtí ze spaní. 2. Ale pak náhle u ranní kávy či večer v baru u sklenky začne se čertit, jen místo lávy vychrlí divné myšlenky. 3. Myšlenka - myška, hladová věčně, zábrany lehce přehryže, utečeš z domu k pohledný slečně, toužíš po stavu beztíže. 4. A sopka se činí a tělo se chvěje jak země kdesi pod Etnou, oči se lesknou a slečna se směje, dokud se ústa nestřetnou. 5. Nejmenší z všedních přírodních dramat, a jak nám dává do těla, a budem se trápit a budeme klamat a zbyde z nás trocha popela.
