Karel Plíhal – O blechách a tak
Ami Emi
1. Jsem starý penzion pro osamělé blechy,
Dmi E
ne každá blecha má to štěstí, že má chotě,
Dmi E
celé dny poslouchám ty jejich marné vzdechy,
Dmi D#dim E
všechny se upíjejí někde o samotě.
2. Tak blecha Jindřiška přišla o svého druha,
v předvečer svatební to pro ni rána byla,
zapíjel svobodu a chlastal jako duha
a krevní destička mu v krku zaskočila.
G C G Ami Emi
R: Tyhle tragédie bleší vás jistě nepotěší,
F G C G
buďme k nim trochu vlídnější,
C G Ami Emi
vždyť i lidé krev si pijí a, koneckonců, žijí
F G E
a svět je stále krásnější.
3. A bleše Tamaře zas blešák s jinou zahnul,
jednou je přistihla, no prostě - žádná psina,
pod tíhou svědomí on na život si šáhnul,
skočil mi do dlaně, když fackoval jsem syna.
4. A blecha Renata je osamělá matka,
starej si odskočil na kolemjdoucí jehně,
to jehně zavedli na nedaleká jatka,
co nocí proplakala na mém levém stehně.
F G C F G C
R: + a svět je stále krásnější ...
