Jaromír Nohavica – Svátky slunovratu
Emi Ami Emi Ami
1. Od rána zvoní u mě telefon, a já ho radši nezvedám,
Emi Ami Emi Ami
od rána zvoní u mě telefon, a já takový normální strach mám,
Emi Ami Emi Hmi Emi
že na mě vědí něco, co na sebe nevím ani já, ani já.
2. O svátcích slunovratu, převlečen za maňáska, hrál jsem co hrál,
rum pil, třaskavé kapsle třaskal a boží jméno nadarmo do úst bral,
a on se na mě dívá a vidí, co nevidím ani já, ani já.
Emi G Ami
R: Oči máme po otcích a vlasy po matkách,
Emi Hmi
ale jsme napůl sirotci a napůl děti všech,
C Ami H7
hledáme jména na náhrobcích a jiných památkách,
Emi Ami H7 Emi
my bezprizorní, my umístění v panelových internátech.
3. V muzeu voskových figurín svítí modrá lucerna,
hlídač dal si dvacet a jeho stará doma je mu nevěrná,
tišeji, tišeji, tišeji, zloději, zloději, zloději!
4. Dejte mi krompáč, rýč a lopatu, já nejlíp znám své rozměry,
dejte mi krompáč, rýč a lopatu a počítejte údery,
prvý, druhý, třetí, čtvrtý, od narození k smrti.
R:
