Jaromír Nohavica/Boris Vian – Pánové nahoře
C Emi Dmi7 G7
1. Pánové nahoře, já píšu vám dnes psaní
Dmi7 C Dmi7 G7
a nevím vlastně ani, budete-li ho číst,
C Emi Dmi7 G7
přišlo mi ve středu do války předvolání,
Dmi7 C Dmi7 G7 C
je to bez odvolání, tím prý si mám být jist.
F Cdim Emi
Pánové nahoře, já už to lejstro spálil,
Ami Dmi7 G7
už jsem si kufry sbalil, správcové vrátil klíč,
C Emi Dmi7 G7
pánové nahoře, uctivě se vám klaním
Dmi7 C Dmi7 G7 C Emi Dmi7 G7
a zítra vlakem ranním odjíždím někam pryč.
2. Co už jsem na světě, viděl jsem zoufat matky
nad syny, kteří zpátky se nikdy nevrátí,
slyšel jsem dětský pláč a viděl jejich slzy,
které snadno a brzy se z očí neztratí.
Znám vaše věznice, znám vaše kriminály,
i ty, kterým jste vzali život či minulost,
vím také, že máte solidní arzenály,
i když jste povídali o míru víc než dost.
3. Pánové nahoře, říká se, že jste velcí
a na věci to přece vůbec nic nemění,
pánové nahoře, na to jste vážně malí,
abyste vydávali rozkazy k vraždění.
Musí-li války být, běžte si válčit sami
a vaši věrní s vámi, mě, mě nechte být,
jestli mě najdete, můžete klidní být,
C Emi Dmi7
střílejte, neváhejte, já zbraň nebudu mít,
G7 C Emi Dmi7 G7 C
nebudu mít, nebudu mít ...