Antoniův zpěvník

Jaromír Nohavica – Pane prezidente

          D                  Emi
1. Pane prezidente, ústavní činiteli,
         A7                                D
   píšu vám stížnost, že moje děti na mně zapomněly,
   jde o syna Karla a mladší dceru Evu,
   rok už nenapsali, rok už nepřijeli na návštěvu.

          G                   Ami
R: Vy to pochopíte, vy totiž všechno víte,
          D7                              G
   vy se poradíte, vy to vyřešíte, vy mě zachráníte.
   Pane prezidente, já žádám jen kousek štěstí,
   pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí.

2. Pane prezidente a ještě stěžuju si,
   že mi podražily pivo, jogurty, párky i trolejbusy,
   i poštovní známky i bločky na poznámky
   i telecí plecko Řecko i Německo - prostě všecko.

R:

3. Pane prezidente České republiky,
   oni mě propustili na hodinu z mý fabriky,
   celých třicet roků všecko bylo v cajku,
   teď přišli noví mladí a ti tu řádí jak na Klondiku.

R:

4. Pane prezidente, moje Anežka kdyby žila,
   ta by mě za ten dopis, co tu teď píšu, patrně přizabila,
   řekla by: Jaromíre, chováš se jak malé děcko,
   víš co on má starostí s celú tu Evropu, s vesmírem 
   a vůbec všecko.

R: Ale vy mě pochopíte...

*. Pane prezidente...