Ivo Jahelka – Případ hubeného vojína
E D E H E
1. Vojín Piskoř Miloš měl čtyřicet kilo,
F#mi E F#mi E H E
propadlý hrudní koš, na břicho nezbylo,
A E F# E
on však na to nedbal a s pýchou pravou
A E H E
často se holedbal se svou postavou.
A E F#mi A
Prý když si, vážení, z hlavy sundá čepici,
G A G A
tak že klidně proleze hlavní skrze houfnici.
G H E H E
R: Kanón, rajón, lampas, bum.
2. Tenkrát v opilosti četař ho poňoukal,
aby ty svý kosti do těla nasoukal,
že má fůru keců, na něj se obořil,
zpitý Piškoř z hecu do laufu se vnořil,
leč hlava se v hlavni mu nějak divně zaklesla,
pak už ani kroucením vyprostit ven nešla.
R:
3. Blížil se čas střelby, s ním se blížil malér,
dávno už neměl by v hlavni být ten frajer,
tak jsme mu polili hlavu trochu olejem
na čištění po střelbách - snad k výsledku dospějem.
To je, vážení, situace k zasmání,
jenže to tu taky trochu basou zavání.
R:
4. Střelby jsme prošvihli díky přítomnosti
vojína Piskoře v nábojový komoře,
tím pádem jsme všichni bez vycházek byli,
tož jsme Piskořovi na těle ublížili,
neměl cpát hlavu tam, co je místa málo,
pane prokurátore, dyk se tak moc nestalo.
A
*: Teda až na tu zlomenou nohu,
na těch pár vyražených zubů,
a na to oko už vidí,
Hmi D G
výše trestu se mi zdá přiměřená,
A E A
ale tak pro osm lidí.
