Ivo Jahelka – Balada o rozhodujícím úderu šilhavého řezníka Josky
G Hmi C D G
1. Naše rodina se nedá jen tak vynervovat,
C D# D G
loni v zimě rozhodla se vepře zkonzervovat,
A D C D
zaradoval se i děda, naším křikem vzbuzený:
G D C D
"Sláva, bude zabíjačka, ovar, škvarky, uzený,
G C G D G C D G
ovar, škvarky, uzený!"
2. Tak nadešel v žití vepře důležitej mezník,
na dvorku si kudly brousil povolaný řezník
a poté, co absolvoval občerstvení rumový,
chopil se svých povinností [: a palice gumový. :]
F C Bb D G C D G
R: Jaternice, špejle, kopyta a jelita a dědečkovy brejle.
3. Řezník Joska, to byl číman, ze všeho se vylhal,
měl jen jednu menší vadu - že poněkud šilhal,
mimoběžně na svět koukal zpod hustého obočí,
bylo téměř vyloučeno [: pohlédnout mu do vočí. :]
4. Mistrně však uměl bourat maso, kosti, flaksy,
v likvidaci vepřů měl svou osvědčenou praxi:
nejprve palicí rána mezi oči mířená,
potom šmiknout nožem tam, co [: krční tepnu zvíře má. :]
R:
5. Ježto šlo o mimořádně neklidného kance,
přibral řezník k výpomoci i mé dva bratrance,
nařídil jim u rypáku zvíře trochu přidržet,
čuník totiž nechtěl ani chvíli v klidu vydržet,
nechtěl v klidu vydržet.
6. Z jedný strany visel Karel a z tý druhý Rudla,
v řezníkově holínce se zablejskala kudla,
za okamžik bude z vepře už jenom kus flákoty,
až palicí prudká rána [: přivodí mu mrákoty. :]
R:
7. Řezník mocně rozpřáhnul se, obličej pak svraštil,
viděl, že by při úderu taky Rudlu praštil,
zařval na něj:"Uhni, chlape!", doufal, že tak učiní,
bez dalšího potom spustil [: dolů to své náčiní. :]
8. Dík Joskově šilhavosti došlo ale k zradě,
bratránkové nevěděli o té oční vadě,
řezník křičel na Rudlu, však šilhal přitom na Kadla,
takže Karel uskočil, [: na Rudlu rána dopadla. :]
9. Tak namísto čuníka byl Rudla Joskou skolen
a přítomní příbuzní šli v úleku do kolen
a my na tu zabíjačku máme pěknou vzpomínku,
Rudla eště votřes mozku, [: řezník Joska podmínku. :]
