Antoniův zpěvník

Petr Hapka/Richard Müller – Milostný dopis Haně Z

   C          Cdim     G7         C
1. Byl tu ten doktůrek, měl sebou pinzetu,
   C       Cdim     G7           C
   jehly a kladívko, vše v ryzím zlatě,
   E           Ami     E7         Ami
   prohlíd' tě vědecky od hlavy k patě,
   D7       G7   C
   jenže už není tu.

   C           Cdim   G7          C
   Zkoumal tvé obliny, měřil tvou postavu,
   Emi       Edim    H7       Emi7
   pak za to zaplatil vysokou cenu,
   A9                         G
   kolem úst mívá teď zelenou pěnu
   A7       D7   G
   za mříží ústavu.

    C              F
R1: Jednu noc jste byli sami
    C            D7         G
    ve tvém bytě nad střechami,
    C           F          Ab
    všude voněl příslib slastí
                  G7       C  F7  C
    jako v temném jícnu pastí sýr.

2. Pak vešel dirigent i se svým klacíkem,
   hned ho chtěl vytáhnout, kdo z nás je svatý?
   Proč potom spolykal barbituráty,
   proč hráli requiem?

   Byl i kardinál, na nohou sotva stál,
   přesto hned ve dveřích koukal jak z jara.
   Nebo ten diplomat z Kilimandžára,
   údajný kanibal.

R2: Chtěli s tebou zůstat sami
    ve tvém bytě nad střechami,
    tam, kde voněl příslib slastí
    Ab       C    D7        G
    jako kus sýra v temné pasti.
    C                 F       Ab
    Z lůžka, kde jste spali nazí,
                   G7        C  F7  C F7 C
    dá se však jen cestou zkázy jít.

3. Ptáš se mě: Jak to víš? - jak bych moh' nevědět?
   Ten kdo ti na dveře přikládá ucho
   kdykoli může chtít na hlavu důchod,
   Ví kde se končí svět.

   Vím, kde se hroutí svět, znám řeku do pekla,
   tvůj Dior Poison obstará bárku,
   tak jako plameny Johanku z Arku
   touha mě oblékla.

R3: Tak tě prosím, buďme sami
    v tom tvém bytě nad střechami,
    splň ten strašný příslib slastí,
    Dobrovolně já umřu v pasti.

    Tvoje stehna jsou dva vrazi,
    jenže mě to, ne, nerozhází,
    jednu noc ať, jsme tu nazí
    a pak půjdu cestou zkázy rád.