Petr Hapka – Kocour se schoulil na tvůj klín
C
1. Kocour se schoulil na tvůj klín,
G Ami G
u nohou spí ti dalmatin
C F
v pozicí lvů co zdobí banku,
C
i sama noc má na kahánku,
Dmi
jen ty se ještě ještě bráníš spánku
C G
a síle starých vín.
2. Jak dlouho to však vydržíš,
už na kostele zlátne kříž,
ne ani jeho svatá záře
nenajde důlek do polštáře,
natož pak obrys mužské tváře
a ty to dobře víš.
F C
R: Má krásko s přetěžkými víčky,
F C
snad je tvůj rytíř na cestách,
F C Ami
snad si tvou krajkou od spodničky
Dmi G
stírá prach, stírá prach
C
na cestách.
3. Až přes řeku a do strání
se rozléhá tvé volání
i Jonáš ve velrybím břiše
by tvoje slova musel slyšet,
vždyť voláš tišej než tiše,
kdo se ti ubráni?
4. Vidíš však nebo nevidíš,
jak na kostele zlátne kříž,
ani ta jeho svatá záře
nenajde důlek do polštáře,
natožpak obrys mužské tváře
a den je blíž a blíž.
R: Má krásko s přetěžkými víčky,
kývou se, kývou misky vah,
na jedné krajka od spodničky,
na druhé, na druhé
víří prach.
G Ami
5*. I ve zvířeném prachu cest
G C
vidím tě lampu k oknu nést,
F
tvá silueta ale bledne,
C
kdo pohlédne, už nedohlédne
Dmi
snad ještě můra k lampě sedne
C G
ja však znám tu lest.
R: Má krásko s přetěžkými víčky,
i když má víčka tíží prach,
tak po tvé krajce od spodničky
teď bych už nerad sáh.
