Pavel Dobeš – Utah
E H7 E
1. Když stín nad strží v Utahu skrývá rokli přes polední žár,
H7 E
je slyšet zdola ozvěnou, jak koulemi když práskne biliár,
C#mi A
a pak ten stále stejný zvuk, když teče voda
E
a chce se věřit, že se to zas jednou poddá,
G#mi Gmi H
že není důvod utopit se,
E H7 E H7 E
tak uplývá nám láska po večerech už dlouhý měsíce.
2. V coloradských horách dravý orel z nebe náhle slít',
uklouzla mu křídla a dolů musel bez padáku jít,
to prostě přijde den, kdy ztratíš všechnu páru,
jednou nás to sejme v ňákým baru,
padneme na podlahy mramorové,
protože jsme, jak ty říkáš, sračky a kořalové.
E H7 E
3. Když jsme spolu, lásko moje, to první léto sloužili,
H7 E C#mi A E
v srdcích plno nepokoje a v polích zrálo obilí,
G#mi Gmi H
čtyři stěny panelové,
E H7 E
a ty mě strčíš do přihrádky "sračky a kořalové".
C#mi A
R: Jestlipak víš, co k nám táhne mladý ženský,
E
když makáme, tak proč na plný pecky,
G#mi Gmi H
jsi jak za Marie Pujmanové,
E H7 E
myslíš si proto, že jsme, lásko moje, sračky a kořalové?
R: Víš, proč nás vidíš jako šmouhu v rychlejch autech jet
a proč nás vnímá celý tenhle svět
jen jako články novinové,
myslíš proto, že jsme, lásko moje, sračky a kořalové?
R: Proč jsme schopni vrátit toky řek,
do kosmu lítat i k pólům, kde je led,
stavíme ledoborce atomové
myslíš si proto, že jsme, lásko moje, sračky a kořalové?
R: A proč se posmíváme nemocem a smrti
a času, který všechno kolem drtí
pěstí ručky hodinové,
protože jsme, prcko moje, sračky a kořalové ...
