Antoniův zpěvník

Pavel Dobeš – Ať mi nikdo neříká, že ne

     Ami                      Dmi
1. Člověk by se na tom světě nudil,
     E7                          Ami
   kdyby bylo všechno, jak by chtěl,
                                Dmi
   v půl dvanácté ráno by se vzbudil
      E7                    Ami G
   a pak by si hodinku poležel.

     C                        D7
1B: Naštěstí, jak bylo zjištěno,
    G                    C E7
    unudit se nikdo nemůže,
      A7                      D7
    kráva, jen si lehne na seno,
      G                       C
    hmyz ji začne bodat do kůže.

              E7         Ami
R: Je to takzvaný odpočinek aktivní
           E7             A
   ve své podobě primitivní:
                  D
   kráva nervy ztratí,
   E7                        A
   oháňkou se do much strefuje,
                           D
   ty zvednou se a znovu vrátí
      E7              Ami
   a melodie se opakuje.

2. Člověk hlavně nadává na komáry
   a trpí, když mu moli žerou šat,
   když červotoč se zavrtá do almary
   a housenky se slezou na salát.

2B: Obdivujem roupy, co je táhne,
    tady ještě jasno nemáme,
    po čem jejich organismus prahne,
    zatím ještě stále bádáme.

R: Zatím ještě stále bádáme,
   zatím recept v ruce nemáme.
   Zatím se pohodlně ztratí
   tasemnice v našich útrobách,
   i mandelinka v bramborové nati,
   stejně jako myši v zásobách.

3. Jednou to tak bude zařízeno,
   že se nikdo zdarma nenají,
   parazitům bude odzvoněno,
   už dnes je nikde rádi nemají.

R: Neboť člověku berou sílu, pijí krev,
   probouzejí v něm hněv,
   probouzejí v něm návaly zlosti,
   ale až je člověk vyžene,
   pracovních sil zas bude mít dosti,
   ať mi nikdo neříká, že ne!