Čechomor – Svatba
D
1. Stála svatba, stála do bílého rána,
C D
v pondělí celý den, celý boží týden.
2. Ty družbo nejmladší, pro Boha tě prosím,
neukládej mě s ním, nebo umřít musím.
3. Byť bys i umřela, ty s ním spáti musíš,
Bože můj, otče můj, k čemu ty mě nutíš.
4. Když bylo k půlnoci, k dvanácté hodině,
obrať se ty milá, pravým líčkem ke mně.
5. Já se neobrátím, své krásy neztratím,
krásu bych ztratila, pannou bych nebyla.
6. Za klobouček sáhnul, ostrý meč vytáhnul,
svoji nejmilejší do srdéčka bodnul.
7. A ráno raníčko, ženky se schodily,
jeho nejmilejší, snídani strojily.
8. Její stará máti do komůrky vkročí,
svoje bílé nohy v jasnej krvi smočí.
9. Ach Bože rozbože, co jsem udělala,
že jsem tu svou dceru na ten slib nahnala?
10. A hosti se ptají, jaký jí šat dají.
Nedejte jí ženský, dejte jí panenský.
