Bokomara – Okno do ulice
C C/H Ami
1. Dnes večer, lásko, nejdu zrovna nikam,
Fmaj7 D7 G
musím si spočítat, co se nevrátí,
C C/H Ami
když přijdeš, nezvoň, já se nezamykám,
Fmaj7 G
to mají ve zvyku jenom bohatí.
2. Mně patří jedno okno do ulice,
ve kterým sleduju, kam se žene svět,
co vidím, schovám ve svý harmonice,
jednou ti o tom snad budu vyprávět.
Ami D
R: O lidech ve frontě na dobrý skutky,
Ami G
o vlídným úsměvu, co už se nenosí,
Ami D
o nářku rozbitý telefonní budky,
F G
o smůle, co se mi lepí na šosy.
R: Taky o štěstí, jak je kdo chápe,
o holkách, který se moc rychle rozdaly,
občas je zasvědí duše pod make-upem,
jenže svět kvůli nim sotva zpomalí.
3. Tak vidíš, lásko, už mi bylo třicet,
a pořád zůstávám jednou z mnoha nul,
mám jen to svý okno do ulice,
špehýrku na životm co mě uhranul.
4. Sám stojím ve frontě na dobrý skutky
s úsměvem, který se dávno nenosí,
občas dám korunu do rozbitý budky
a sám se smůle svý lepím na šosy.
R: Možná si po štěstí pokaždý šlapu,
když spávám s holkama, co už se rozdaly,
jenomže pořád mám duši bez make-upu,
třeba svět kvůli mě jednou zpomalí ...
